Psychohygiena při domácí výuce
Pandemie koronavirové infekce vyvolala kromě strachu a paniky mezi lidmi i "pandemii domácích úkolů" . Situace, která v dobré víře vznikla, a na které se podílejí učitelé, se opravdu jinak v některých případech nedá nazvat. Níže uvedené řádky jsou do určité míry určené učitelům a ředitelům, až teprve poté rodičům. Ale i tak věřím, že má text smysl☺, že i učitelé si z textu odnesou konstruktivní způsob řešení. Předesílám, že i přes některé "kritické připomínky", v závěru učitelům i rodičům za jejich snahu děkuji.
Asi nejlépe vypadá situace na prvním stupni, kde většinu práce do domácí přípravy zadává jeden učitel, tedy má relativně dobrý přehled o zadaném množství a charakteru jednotlivých úkolů. Mnohem hůře už to vypadá na všech ostatních stupních, kde se na výuce podílejí vždy konkrétní pedagogové. Žáci i studenti středních a vysokých škol jsou zavaleni v krátkém čase úkoly, které mají plnit v domácích podmínkách, čas, který zadanou prací tráví, výrazně převyšuje čas, který by trávili ve školách a průběžnou přípravou po škole. V tomto případě je vidět, že školy na danou situaci nejsou připraveny zejména manažersky. Ani ne tak technologicky jako právě manažersky. Ředitelé rozhodnou o zadání práce a zbylé v řadě případů nechávají na konkrétních učitelích. Přitom, v tomto okamžiku, více než když jindy, je nezbytné, aby veškerou práci zadávanou domů koordinovali na zš i sš učitelé metodici, zástupci pro příslušný stupeň, na vysokých školách prorektoři pro výuku. Je nutné zejména koordinovat množství práce a v daném okamžiku i množství nové látky.
Na prvním stupni bych jednoznačně doporučovala opakovací cvičení, využít času pro dostatečné procvičení dosavadní látky, v ní se děti i jejich rodiče cítí bezpečně, v minulosti už dostávali na práci zpětnou vazbu, tedy vědí jak na to. Zároveň bych apelovala na přirozené využívání osvojovaných činností - psaní dopisů prarodičům, spočítání nákupu apod. To vše zároveň rodiče mohou dokumentovat, aby paní učitelka měla přehled, co dítě v reálné situaci procvičovalo. Využít lze i vysílání ČT1, které vysílá hlavně látku základní a vede k upevnění dosavadních znalostí. Rezignovala bych na novou výuku, zvláště u prvňáků a druháků, protože zde jsou velmi důležité didaktické dovednosti učitelů, a pokud si malí žáci zafixují nějakou chybu, bude se mnohem hůře odstraňovat, než když neprobrané učivo přesuneme na později, třeba i do vyššího ročníku.
U žáků druhého stupně bych postupovala obdobně, novou látku je možné probírat ve společensko vědních oborech, kde už je možné žáky vést k samostatným výpiskům, vypracování referátů, vyhledání nějakých zajímavých informací. Co se týče ale klíčových předmětů - český jazyk, matematika, zde bych opět doporučovala spíše fixovat dosavadní znalosti, než se snažit dodržet původní plán školního vzdělávacího programu. Případně vybírat témata, která jsou pro domácí výuku vhodnější, než postupovat dle stanoveného plánu. Pro "šikovnější" žáky můžeme využít již hotových videí, kde jsou dobře vysvětleny postupy řešení různých úloh, ale i této kategorie bych byla opatrná, aby si žák nezafixoval chybu. Rodiče si často stěžují, že zadané látce nerozumí nebo nevědí, jak ji dětem vysvětlit, často slýchávají od dětí.. : "Mami, tati, tak to není, paní učitelka to vysvětluje jinak, nepleť nás"... a mívají pravdu. Sama jsem si kolikrát říkala, proč se to dnes učí tak složitě, chybí mnemotechnické pomůcky, ale tak to v mnoha případech je. Ani rodiče s vysokoškolským vzděláním nemusí ovládat jazykovou nebo matematickou teorii, rodiče se základním vzděláním současné látce probírané na základních školách nerozumí vůbec - to není myšleno negativně, to je konstatování zkušenosti z poradenské péče.
Pokud si jako rodiče nevíme s něčím rady, a učitel "trvá" na zadaných úkolech, doporučuji využít tyto stránky: https://isibalo.com/ . Moje děti s nimi mají osobně velmi dobrou zkušenost, když byly dlouhodobě nemocné, vždy zde látku velmi dobře pochopily, snad jen díl desetinná čísla v praxi jim přišel složitější, tedy se nenechme odradit☺.
Dále doporučuji hlavně klid, ono to nebude tak "horké", i kdyz není jasné jak dlouho děti do školy chodit nebudou (hovoří se o různých variantách) , učitelé postupně sami dojdou k tomu, že takové množství nejde zadávat, protože pak stejné množství musí kontrolovat a podávat zpětnou vazbu. Pokud by ji nedodávali, ztrácelo by celé zadávání práce smysl.
Pro rodiče, kteří se učí s dítětem doma, by mělo být podstatné, aby dítě pracovalo s chutí. Pokud si ale nevíme s nějakým úkolem rady, je důležité nepropadat panice, dítě nestresovat, a vyžádat si od učitele podporu (nejúčinněji asi prostřednictvím natočeného videa). To je nejrychlejší a nejdostupnější způsob, jak dětem něco vysvětlit, aniž by byl přetěžován učitel. Zároveň, a na to řada rodičů také přichází, vidíme, jak dítě na úkoly reaguje a možná si uvědomíme, že to ti učitelé také nemívají jednoduché. Hledáme odpovědi na otázku, jak to naše dítě proboha k té práci máme motivovat? Někde to nejde proto, že rodiče volili liberálnější způsob výchovy, který se do dané situace moc nehodí, někde mají dítě se specifickými obtížemi a při výuce nevědí, jak na to (této problematice se pokusím věnovat v dalším příspěvku).Osobně si myslím, že po ukončení pandemie si budou obě strany více vážit jedna druhé. I to možná můžeme chápat jako pozitivum. Učitelé možná pochopí, že děti jsou v mnohém přetěžovány a budou hledat nové, zajímavější metody přímé výuky ve škole, možná pochopí, že kolikrát zadávané písemné práce jsou nesmyslně dlouhé a neověřují ani získané znalosti jako spíše odolnost dítěte ke stresu a únavě. A rodiče si uvědomí význam výchovných hranic. Možná to vše edukační praxi prospěje.
Zdržení s probíranou látkou opravdu není důvod ke stresu. To, co z dané situace následně vytěžíme do praxe, může celé této praxi velmi prospět.
Další psychohygienickou zásadou pro výuku doma je, jak už bylo zmíněno v jiných příspěvcích, dobře strukturovat jednotlivé části dne. Využít dobu, kdy je dítě odpočaté, prostřídat, i s ohledem na nutné aktivity rodiče, učení s hrami (zde je možné volit hry, v nichž se přirozeně procvičí další znalosti dítěte - např. Dostihy - dítě bude bankéř a po celou dobu hry vlastně procvičuje "kupecké počty", Dixit - procvičení fantazie, slovního vyjadřování, u starších žáků můžeme vyzkoušet formulovat popis karet v cizím jazyce, apod.). Učení dítěte rozdělíme na část společnou - preferovala bych, aby tato část byla spíše kratší, následně může dítě pracovat samostatně - na samostatnou práci jsou zvyklí i žáci prvních tříd. Není důvod pracovat celých 45 min, ty má učitel proto, aby zvládl celou skupinu, my si můžeme čas velmi dobře přizpůsobit potřebám dítěte...
Hodně inspirativní nám v dané chvíli může být tzv. Daltonský plán - ten pracuje s cílem, kterého má žák na konci nějakého období dosáhnout (např. týden) a záleží na něm (v našem případě na nás), jak si čas strukturuje, čemu bude věnovat více času a čemu méně. Odpadne tak základní problém hromadné výuky, že rychlejší dítě "čeká" na dítě pomalejší a nudí se... nebo že pomalejší dítě je stresováno tím, že je poslední. V tomto směru mohou rodiče zaznamenat velmi dobré výsledky, pokud jejich ratolest výrazněji vybočuje do hraničních pozic☺. Poté si společně projdeme vypracovaný úkol a odpočineme si.
Část dne věnovaná výuce je nepříznivá pro realizaci homeoffice, pokud ho rodiče mají. Úseky, v nichž se děti učí různými postupy, jsou relativně krátké, platí, že čím menší dítě, tím kratší dobu se vydrží soustředit na konkrétní úkol. Vhodné je tedy nějaký zásadní úkol řešit před tím, než dítě vstane (mírně upravit program svého rána), tím se sníží tenze rodiče, že něco důležitého nemá hotové a na dopoledne, pokud to charakter práce umožňuje, si pak ponechat nějaké krátké, průběžné úkoly, které můžeme řešit v době samostatné práce dítěte.
Velmi důležité je, se na děti nezlobit. Přiznejme si, že se zlobíme proto, že cítíme nervozitu a nejistotu, že většinou jiný důvod nemáme. Připustit si tyto pocity je zdravé a přinášejí úlevu. Pokud dítě budeme stresovat, vytvoříme jen blok. K prevenci našeho stresu pak právě napomůže dobrý time-management dne, případné neúspěchy řešit s nadhledem (např. záznamem na kartičku), tréninkem jiné dovednosti formou hry. Každý zjistíte netušené schopnosti, které ve Vás dřímou.
Pokud i tak máte pocit, že prostě nic nevymyslíte, doporučuji použít koučovací techniku Volná židle. Na tu si pozvěte pomyslného odborníka, nebo i třeba oblíbenou historickou/literární postavu a zkuste se na problém podívat jeho očima, přes jeho myšlení. A věřím, že nápady se za chvíli pohrnou.
Závěrem dnešního dílu popřeji hodně zdaru, jsme národ Komenského a určitě vše zvládneme lépe, než se na počátku zdálo. ☺
P. S. Děkuji všem učitelům, kteří pečlivě výuku promýšlejí a využívají moderní technologie. Zaslouží velký dík, protože to pro ně znamená obrovské množství práce. Stejný dík patří rodičům, kteří se se vším snaží vypařádat.
M.Šv.Š. - dětská psycholožka a autorka psychopedagogické literatury